POČÁTKY UPCYKLACE

POČÁTKY UPCYKLACE

Upcycling není žádná novinka, tato myšlenka tu byla již dávno. Je to trend, který upoutává nyní pozornost, a lidé se teprve seznamují s tím o co jde. Často se zaměňuje za recyklaci, ale dva pojmy jsou odlišné z podstaty věci, i když spolu samozřejmě souvisí. Recyklace , rozloží materiál na jeho původní složky, aby se vytvořilo něco nového "restartováním" celého výrobního procesu, od vlákna či původního materiálu až po konečný výsledek. Upcyklace však využívá existující materiál nebo spíše výrobek k vytvoření něčeho nového, aniž by došlo k porušení či destrukci materiálu.

ZDE NĚCO LEHOUNCE Z HISTORIE

Věřte nebo ne, koncept upcyclingu sahá až do 19. století. Běžná praxe v aristokracii byla, že byly drahé róby přešívány a přetvářeny do nových tvarů i velikostí pro nové příležitosti.

Ve 40. letech 20. století v době války a finanční krizi se běžně přešívalo oblečení mezi obyčejnými lidmi. Nebylo možné kupovat nové oblečení ani látky, proto ženy používaly cokoliv bylo k dispozici. Záclony, závěsy, ubrusy. Pro děti se přešívalo oblečení po rodičích.

Designér a průkopník luxusního streetwearu Daniel Day, neboli Dapper Dan, si udělal jméno v 90. letech v Harlemu tím, že vytvářel přepracované a transformované kousky ve stylu hip-hopu z materiálů a log značkového oblečení. Byl kvůli tomu obžalován, ale originální to jistě bylo.

Termín "upcycling" zavedl teprve v roce 1994 německý inženýr Reiner Pliz. Zastával názor, že recyklace je "down-cycling", to znamená že se hodnota snižuje. Oproti tomu "up-cycling" je proces, při kterém se má hodnota zvyšovat. A to například umělecká. V roce 1998 vyšla první kniha od Guntera Pauliho, nazvaná Upcycling – takže se vlastně neví, kdo s tímto názvem přišel první. V roce 2002 vychází vizionářská provokativní kniha s názvem Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things, kde auror Michael Braungart prezentuje lidské výrobky rovnou jako odpad. Produkty by měli být navrženy tak, aby po své životnosti poskytovaly materiál nebo "výživu" pro něco nového.

Jak vidíme v historii, upcyklace se používala jako prostředek k úspoře peněz nebo zdrojů, které byly potřeba jinde. Rozdíl je nyní v tom, že upcyklace je také považována za udržitelnou volbu pro prodloužení životnosti již existujících produktů. Hlavním posláním je tedy posílat pokud možno co nejméně odpadu na skládku nebo do spalovny.

Velkým plusem upcyklace je to, že částečně řeší problém s recyklací textilu. Recyklace složitých tkanin a směsných textilií není zatím možná, nemáme dostatečné technologie. Z oděvů se nevyrábí nové oděvy, ale spíš technické tkaniny či výplně například do automobilových sedaček. Samozřejmě nemůže upcycling snížit ty obří hromady textilu vyhozeného, vyřazeného, neprodaného či vyšlého z módy.

Nejdůležitější je osvěta ohledně fast fashion a jeho dopadu na planetu a životní prostředí.

Nejen pro značky, ale i pro jednotlivce je to cesta k udržitelnému jednání. Upcycling se stal obrovským trendem na TikToku, Instagramu, YouTube, nebo Pinterestu. Každá módní značka se nyní ohání slovem upcyklace, i když jde mnohdy pouze o reklamní tah. Cirkulární ekonomika a udržitelnost jsou nyní na vzestupu, budeme doufat že nadnárodní společnosti to myslí opravdu vážně, tedy začnou produkovat například kvalitnější oblečení, a začnou používat kvalitnější přírodní nesměsové materiály.

Existují ale další faktory, které přispívají k vzestupu upcyklace. Pro mnoho značek je upcycling prostředkem k vytváření uměleckých děl, nebo originálních módních kousků.

UPCYKLACE V MÓDĚ

Upcyklované oblečení může být vyrobeno ze zbytků látek z oděvních továren, nechtěného oblečení nebo dokonce z materiálu, který nebyl nikdy určen k nošení, jako jsou záclony, závěsy, povlečení, plastové tašky nebo třeba padák 😊 klon.works. V poslední době nabírá upcyklace v módním průmyslu na síle, samozřejmě z dobrého důvodu udržitelnosti, a snížení textilního odpadu, společně s velmi se rozvíjejícím ochodem s vintage módou, nebo přímo swapy. Jedním z hlavních důvodů je boj proti rychlé módě, čili fast fashion